Výprava na Kanárské ostrovy 7. - 17.3.2007
Počet účastníků : 9 + kapitán (=10)
Plavidlo : Katamaran Valhalla Lagoon 410 S2, délka 12,4m, Plocha oplachtění 94 m2, 2 nezávislé motory
Účastníci : Vláďa Franc (lodní kuchař a provianťák), Juraj Karpiš (lovec a top freediver), Jirka Mach (lodní kapitán), Dan Novák (suchozemský fotograf), Standa Sochor (safety master), Michal Tyl (tlumočník, odborník na kytovce), Petr Vala (nejlepší český freediver, mentor), Maroš Vrábel (povodní fotograf), Martin Zajac (kameraman, vedoucí výpravy), Josef Zbyněk (skokan roku, šachový mistr)
1. den
Naše vysněná výprava za velrybami na Kanárské ostrovy se začíná uskutečňovat ve chvíli, kdy se uprostřed noci v Berlíně na parkovišti potkávají naše vozy a mezinárodní československá posádka se poprvé představuje v plné síle. V letištní hale ještě takticky ladíme hmotnost a složení zavazadel a následně se naše opečovávané ploutve přes značně nestandardní velikost i tvar bez problémů dostávají na palubu letadla. Po zhruba šesti hodinách letu s přestupem v Madridu dorážíme do Tenerife sur. Chvíli na to, přiměřeně okradeni od taxikářů (některé věci se zřejmě nemění), nacházíme i Marinu San Miguel, kde kotví náš domov na osm dní: katamaran Valhalla. Cestou se dozvídáme, že delfínů je v okolí spousta a určitě nějaké uvidíme. A prý když na svých oblíbených místech nejsou delfíni, tak tam určitě budou žraloci maka. Těžko říct, jestli je tohle dobrá nebo špatná zpráva. Počasí je vyloženě letní, Vláďa vaří, loď se nehoupe, takže, suma sumárum, nálada je výborná a konečně začínáme.
2. den
Plni prvotního nadšení podívat se po zimě konečně do vody vyrážíme západním směrem podél Tenerife směrem na jednu z dominant ostrova: útesy Los Gigantos. Ty strmě vystupují přímo z oceánu až do výše 600m n.m. Kvůli silným čelním vlnám je ale plavba dost krkolomná a tak na doporučení kapitána Jirky pouštíme kotvu za účelem ponoru v první závětrné zátoce, kde by voda měla být klidnější. Zdání ovšem klame a rychle nám dochází, že co je relativně klidné pro katamaran ještě nemusí být ideální pro freedivng. A tak naše nadšení brzo odplavil silný proud a metrové vlny. Nicméně jakkoliv první potápko dopadlo neslavně, měli jsme kontakt s vodou. Navíc se několik z nás se za pomoci ručkování po kotevním řetězu podívalo i na dno v hloubce něco přes 30m, a navíc bylo všem jasné, že dál už to může být jenom lepší.
Skutečným námořnickým křestem byla ovšem následující plavba na vysokých vlnách, při které si jen málokdo nevzpomněl na nedávný oběd. Před západem slunce (v tomto období zapadá slunce na Kanárech zhruba v 20:00) jsem ještě vyrazili šnorchlovat v příbřežních skalkách, ale až na pár menších ryb a spousty písku jsme na nic zajímavého nenarazili. Voda (19°C) je sice celkem studená a říká si o silnější neopren, nicméně viditelnost je výborná a ani později většinou neklesá pod 15-20 metrů. Noc trávíme na relativně klidném místě pod kolmými stěnami los Gigantos.
3. den
Ráno opět svítí sluníčko a je nádherný den. Že by reklama nelhala? Bójky a lana jdou poprvé do vody, ale lano splývá šikmo za proudem a nezbývá než trénovat free immersion, neboli ručkovat. I zde bylo dno v rámci rozpotápění několikanásobně pokořeno. Odpoledne opět vyrážíme šnorchlovat a, podle mého názoru, jde o nejkrásnější šnorchlování celého zájezdu. Skalnaté dno je plné menších ryb, malých jeskyněk, zřícených balvanů, průplavek a života vůbec. Díky silnému sluníčku i relativně malým hloubkám je úžasná viditelnost a moře je plné barev. Na dně leží velké množství ježovek s modravým tělem a pohyblivými ostny. Dál se nám představují trumpetky a hejna drobných i větších rybek. Zlatým hřebem ponoru je kouzelná jeskyňka zhruba v deseti metrech, která nejen že byla průplavná, ale navíc se v ní číhala zhruba metrová trnucha celá zahrabaná do písku.
Přes den hledáme delfíny a velké kytovce, jenže po těch jakoby se moře slehlo. Večer kotvíme v samém srdci los Gigantos, odkud vede cesta korytem potoka až na vrchol hor. Je to taky místo, kde přes den kotví spousta dalších lodí s výletníky a hledači delfínů. Už z moře je pozorujeme skály rozrušené erozí a tvarované tekoucí lávou, jak tvoří nepravidelné stěny plné děr, jeskyněk a branek. Celý masiv působí, jakoby nesmírně pomalu stékal do moře a svým zdobným tvarováním nápadně připomíná Gaudího Sagradu Familii.
4. den
Dnes první den nám nesvítí sluníčko. Rozhodujeme se odpískat dopolední freediving a vydáváme se pěšky do říše los Gigantos, která je rájem pro fotografy. Dan Novák se později vyjádřil, že rychlý průchod pohořím byl pro něj něco jako pro potápěče výlet na třicet úžasných lokalit, kdy na každé může strávit maximálně minutu. Dramatickou přírodou se probíjíme směrem do nitra ostrova a za každou zatáčkou nás čeká ještě impozantnější výhled na tekoucí skály řídce porostlé kaktusy, keři a místy i podivnými přesličkami. Zdejší nepříjemnou zajímavostí je velké množství divokých koček, které jsou jednou z příčin úhynu vzácných druhů ptáků na kanárských ostrovech.
Také pozdější trénink na lajnách probíhá v ideálních podmínkách. Dno prakticky ve všech oblastech, které jsme poznali, klesá směrem od pobřeží velmi rychle, takže s hloubkami není problém, a navíc nás netrápí proud ani vlny. Třetí den už padly zajímavější výkony a začínáme se přibližovat na dohled svým limitům.
Po tréninku se přesouváme na La Gomeru, přičemž právě v kanálu mezi La Gomerou a Tenerife má být k vidění několik druhů velryb, zvláště pak plejtvák myšok, kulohlavci, několik druhů delfínů a možná i plejtvák obrovský. Naše naděje, utvrzené ještě ujišťováním hlavního biologa z místního centra pro výzkum kytovců, se ovšem ukázaly jako liché a my neviděli ani ploutev.
V podvečer dorážíme do mariny San Sebastian v malém stejnojmenném městečku, které představuje hlavní centrum La Gomery. Jak se na námořníky sluší a patří, vybíráme si výplaty jdeme si užívat přístavního života. V městě samém toho moc vidět není, snad jen zajímavý kostel a pěkný výhled ze skály na přístavem. Na náměstí zkoušíme mojito, ale je tak odporné, že musíme jeho chuť přebít pivkem. Čepuje se tu hlavně Dorada a San Miguel, ale není problém narazit na Guiness nebo případně doplnit zásoby českého piva v místních supermarketech.
5. den
Ráno mizíme pryč z Mariny a po tréninku na lajně se na radu divemastera z La Gomery (dive centrum je na největší ulici vedoucích z "náměstí" u přístavu směrem od moře) přejíždíme na Roque del Herrero. Má to být nádherná lokalitka zasypaná rybami, ale bohužel, nám toho moc neukázala. Převažuje písek a pár nevýrazných skalek bez výraznějšího života. Během další plavby míjíme impozantní, z rozteklé lávy vytvarované, skály v nich ohromné, od vln vymleté díry, ze kterých při větších vlnách stříká voda do výšky přes 15 metrů. Večer kotvíme na západní straně La Gomery.
6. den
Hned po snídani se přemisťujeme asi 60 mil na El Hierro a cestou se nám konečně plní malý sen: potkáváme hejno delfínů kapverdských (Stenella frontalis) s mláďaty. Hrajou si před lodí a sem tam po nás z vody mrknou okem. Na nízké přídi katamaranu má člověk pocit, že se jich může dotknout. Několik největších nadšenců okamžitě naskákalo do vody, ale delfíni měli na společnou zábavu nejspíš jiný názor a okamžitě zmizeli v hloubce.
Další potápěčská zastávka proběhla na El Hierru u skalnatých ostrůvků na jeho severozápadním cípu (nejvyššímu z nich se říká "La Cathedral"). Jdeme hned do vody s cílem prolézt ostrůvek nejdál od břehu, který vyčuhuje nad hladinu jen při odlivu. Mají se tu vyskytovat i velké pelagické druhy ryb a hlavně manty, které jsou v našem průvodci zakreslené pomalu na každé druhé lokalitě. Plán nám ale překazila malá galéra, nádherná medůzka, která svými jedem nabitými modrými vlákny pohladila Martinovo čelo a všechny nás tak otočila čelem vzad, ještě než jsme se ke skále stačili přiblížit. Naštěstí byl po ruce přítel na telefonu - odborník na mořskou medicínu Luděk Šefc. Naštěstí se ukázalo, že na ošetření stačí poctivá dávka octa a antihistaminika. Ponaučení: brát s sebou na loď víc octa, než je potřeba na vaření. Každopádně manty nám i pro tentokrát unikly a další šnorchlovačku podnikáme už na závětrné straně ostrovů mezi skalkami. Je tu poměrně hodně větších ryb, pěkná muréna a u dna mezi skalkami spousta menších ryb včetně zajímavých trumpetek, které se i z blízka nechají bez problémů pozorovat.
Zvlášť impozantní přírodní divadlo jiného druhu se šnorchlistům dobrodruhům otevře ve vývodu oceánské průrvy mezi El Hierrem a prvním z řady odtržených skalnatých ostrůvků. Touto asi 10 metrů dlouhou trhlinou o šířce něco přes metr se valily vlny z otevřeného oceánu, nabíraly na výšce, v bouřící pěně sílily a zrychlovaly, aby se vystřelené z uličky ven zase rozlily do šířky a na pár momentů zvedly hladinu vody v širokém prostoru skalního vývodu o poctivý metr a půl výš. Šnorchlovat tu byl pěkně adrenalinový zážitek.
Vrcholem dne byla ovšem nesporně večeře (to sice bylo díky Vláďovi na lodi normální, ale v tuhle neděli obzvlášť), jelikož Jura prokázal odvahu a srdce bojovníka, když harpunou (v sebeobraně) zastřelil tuňákovitou rybu, která se na něj v šestnácti metrech vyřítila. Jak Vláďa trefně podotknul, nejlepší restaurace světa si zakládají na tom, že je ryba připravena ke konzumaci do hodinu a půl po ulovení. V našem případě byla ryba za zhruba stejně dlouhou dobu už dávno snědena.
7. den
Noc byla zřejmě nejstrašnější ze všech a nespal prakticky nikdo. Moře si s lodí házelo jak s merunou, až se ve finále přetrhlo pomocné kotevní lanko. Ráno je opět hnusně a sem tam i kápne. Reklama lhala a začíná nám to docházet. Před chvílí ještě klidné moře se začíná opět vzdouvat a brzo po vyplutí zjišťujeme, že objet El Hierro ze západu není dobrý nápad. Radši obracíme a snažíme se dostat se k mořské rezervaci La Restinga v El mar de las Calmas podél východní strany ostrova, kde je počasí trochu mírnější. Opět platí, že kdo si vzal teplé a voděvzdorné oblečení, ten vyhrál. Cestou stavíme u jedné z ikon Kanárských ostrovů, skály La Roque de Bonanza. Na fotografiích jde o impozantní bránu trčící z moře, mající uprostřed otvor ve tvaru slzy. Ve skutečnosti jde jen o menší hezkou skalku, ale mělo by kolem ní být dost podmořského života. Viditelnost je opět výborná, převažují hejna malých rybek, krevetky, průhlední červíci a v hloubce kolem třiceti metrů velcí kanici. Zajímavé byly také průhledné růžovo-fialové zámotky velikosti lidského stehna (pozor, nikoliv Jurova stehna), u kterých jsme marně uvažovali, z jaké jsou planety. Voda má klasicky 19 stupňů a už si začínáme zvykat, že lepší to nebude.
Po šnorchlování pokračujeme směrem na La Restingu, ale po bouřlivé diskuzi v bouřlivém počasí nakonec El Hierro vzdáváme a vracíme se na La Gomeru. Většinu cesty se plavíme už v noci pod hvězdami, v prudkém větru a vysokých vlnách. Kdo je dost teple oblečený, aby mohl zůstat venku, tak si užívá nejdobrodružnější plavbu svého života. Ale kdo musel zůstat v hlavní kabině nebo v podpalubí, ten si odnáší zážitek jak z béčkového hororu. Loď, uvnitř zatemněná, hrozivě vrže, skřípe, sténá a chroptí, zavěšená trouba hlasitě buší o stěnu, prudké náklony rozhazují věci po podlaze a ničivé boční údery vln podněcují představivost. Ke kotvišti šťastně připlouváme v 11 večer, ale vlnky, ačkoliv menší, nedávají naším centrům rovnováhy příliš odpočinout.
8.den
Po dalším neklidné noci na západě la Gomery přejíždíme do San Sebastian. Cestou dáváme trénink, při kterém Jožin opět bez problémů zvyšuje svůj osobák, tentokrát na 53m. Do Mariny dorážíme v klídku, Vláďa servíruje steak z brazilského hovězího a po povinné hygieně ve studených sprchách se jako správní námořníci přesouváme do města k naší oblíbené hospůdce.
9.den
Ráno pokračujeme směrem na Tenerife a opět nás trápí vysoké vlny. Naštěstí jsme za tři a půl hodiny bez problémů v naší oblíbené zátoce na Tenerife pod los Gigantos. Nálada je výborná, protože cestou si hraní před naší lodí užívali velcí delfíni drsnozubí (Steno bredanensis). Potápíme se za ideálních podmínek, viditelnost je fantastická a ponory konečně i natáčíme. Jožin opět posunuje svůj osobák, tentokrát na 58m a Peťa Vala vyrovnává své maximum na 70m.
Odpoledne se Vláďa s Jirkou vydávají na výlet do hor, někdo odpočívá na lodi a Já s Martinem, Jožinem a Standou jdeme šnorchlovat. Podél pobřeží jsou nádherné spadané balvany a přes 10m vysoké obrovské kusy skal zaryté do kamenito - písčitého dna, mezi kterými se dá proplouvat úzkými průplavkami. Ryb k vidění moc není, zato jsou všude jako miny rozeseté číhající ježovky. Zajímavostí lokalitky pak byla hejna malinkých barakud. Ovšem na ježovky nakonec doplatil Jožin, který filmoval tak soustředěně, že si nevšiml, jak ho kamera svým vysokým vztlakem zvedá zády rovnou do převisu plného číhajících ostnokožců. Výsledkem bylo, že za chvilku Jožin sám vypadal jako ježek a odebral se k ošetření na loď. Dlužno podotknout, že kromě vytažení vyčnívajících ostnů a pokapání jodovou tinkturou nebylo potřeba žádné složitější chirurgie.
10. den
Nastal den D, ke kterému směřovalo všechno naše úsilí. Na závěrečných hloubkových pokusech Jura s Jožinem opět posouvají svoje hranice. Jura, sponzorovaný borec ze stáje Zajoch Vision Fluid Goggles známý svým stylem "old school - no rules", nekompromisně pokořil hranici devadesáti metrů. Také Jožin se posouvá ještě o metr blíž k šedesátce a svoji kanárskou spanilou jízdu začínající na 40m CWT tak uzavírá na krásných 59m. Martin po počátečních problémech s dutinama nakonec s přehledem spadnul do 60m. Nemělo by se zapomenout ani na Vláďu, který si při constantu také šáhnul o dva metry hlouběji než dříve a posunul se tak na pěkných 44m. A konečně velký dík patří Standovi, který nevypadl ze své role zachránce ani na dovolené a nesobecky poskytoval profesionální safety doprovod při většině rekordních pokusů.
Závěrečný večer samozřejmě patřil oslavám, vzdávaly se díky Poseidonovi, kapitánovi a posádce, Cuba Libre vládlo večeru a ti, co si poslední noc pamatují, si z ní odnesli neopakovatelné zážitky. Kucí opálení!!!
11. den
Přesun do Prahy už dopadl dobře, snad až na malinkou epizodku, při které Vláďa, podle vlastních slov, málem "umřel rozčílením". Několika z nás totiž skoro uletělo letadlo.
Na závěr se hodí říct, že přes ne právě ideální podmínky na freediving, relativní nedostatek podvodního života, škodolibé počasí, vysoké vlny, kradoucí taxikáře a chybějící velryby šlo o úžasnou výpravu nabitou zážitky zkušenostmi do posledního okamžiku. A poučení? Snad jen: na palubu více octa a piva a méně džusu a sušenek.
Sportu zdar a freedivingu zvlášť!!!
Michal Tyl
